Hledat

Menu


Infosloupek

22.2.2017

105. VÝROČÍ NAROZENÍ

KIM IR SENA

Mm00249821-1_3

* 15. 4. 1912

+ 8. 7. 1994

10.1.2017

95 LET MILOŠE JAKEŠE

Jakes_01

* 12. 8. 1922

10.1.2017

50. VÝROČÍ ZAVRAŽDĚNÍ ERNESTA CHE GUEVARY

Guevara_01

 * 14. 6. 1928

+ 9. 10. 1967

10.1.2017

50. VÝROČÍ ÚMRTÍ MARIE MAJEROVÉ

Majerova_01

* 1. 2. 1882

+ 16. 1. 1967

10.1.2017

60. VÝROČÍ ÚMRTÍ ANTONÍNA ZÁPOTOCKÉHO

Zapotocky_01

* 19. 12. 1884

+ 13. 11. 1957

10.1.2017

100 LET OD VÍTĚZSTVÍ VELKÉ ŘÍJNOVÉ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE

Rijnova_revoluce_01

7. LISTOPADU 1917 - 2017

Z internetu:

20.12.2012

Schw

Podporujeme:

9.1.2011

Mnich_2

www.stopcirkevnim
restitucim.cz



Akce

* Sobota 11. listopadu 2017 - 42. pražská teoreticko-politická konference s mezinárodní účastí na téma O teorii a praxi komunistického hnutí, 9.00, budova ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1 - Nové Město, velký sál č. 76, I. patro. U příležitosti 170. výročí Komunistického manifestu a 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce pořádá OV KSČM Praha 1 a další subjekty.

 

Pondělí 20. listopadu 2017 – Přednáška s diskusí: NĚMECKO PO VOLBÁCH - 17.00, budova ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1 - Nové Město, velký sál č. 76, I. patro. Úvodní slovo Ing. Jaromír Kohlíček, CSc. - poslanec EP. Pořádá Klub společenských věd, http://www.klubspolved.cz/, ve spolupráci s Klubem mezinárodní politiky.

 

Pondělí 11. prosince 2017 – Přednáška s diskusí: ODKAZ VELKÉ ŘÍJNOVÉ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE DNEŠKU, 17.00, budova ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1 - Nové Město, velký sál č. 76, I. patro. Úvodní slovo JUDr. Stanislav Grospič, poslanec PČR. Pořádá Klub společenských věd, http://www.klubspolved.cz.

 

Schvalujete školné?

Váš vztah ke KLDR:



200letý rozdíl mezi dvěma podobnými tábory

Rozdíl před 200 lety mezi komunisty a anarchisty nebyl v tom co komunisté chtějí dosáhnout -zrušit státy, -zrušit soukromé vlastnictví, -zrušit jakoukoliv podobu centralizované moci, -nastolení "svobodných statků" jak píšou Marx a Engels, -nebo komunit které se domluví na svém vedení a mezi sebou na společné vzájemnosti, ale na tom -jak toho dosáhnout..

Anarchisté odmítali co chtěli komunisté -převzít státní původně buržoazní mašinérii a pomalými změnami od změny ke změně dosáhnout jejími vlastními prostředky nakonec toho v čem mezi jejich názory nebyl rozdíl...

Strana je pro komunisty pouze nástrojem, nikoliv cílem, anarchisté tento způsob nástroje neuznávají a volí jiné...

Komunisté řekli, že přeberou stát, i když to bylo často proti jejich vlastnímu internacionalistickému přesvědčení, přesto se rozhodli, že tuto cenu načas zaplatí a zcentralizují moc i když i to je proti jejich přesvědčení, ale že to udělají proto, aby zvýšili hospodářskou schopnost a převedou majetky podniků a všeho do společného vlastnictví -vlastně nejprve znárodní, i když i to je částečně proti jejich přesvědčení (vyvlastnění je jejich přímý záměr nehledě na stát, nebo národnost, ale globálně pojatě).

Proč konali tedy proti jejich přesvědčení, když v přesvědčení mezi oběma tábory nebyl rozdíl?

Oni věřili, že budou pak neustále -pomocí kontroly nad mocí a sociálními jistotami zvyšovat životní úroveň obyvatelstva, aby se povzneslo intelektuálně, o to jim šlo o intelektuální povznesení, aby lidé sami chápali podstaty lidství a byli schopní je sami řídit, aby lidé jednou mohli sami spravovat své obecní a společenské věci, jak tomu komunisté i anarchisté věřili.

Avšak je jasné, na co upozorňují anarchisté, že to s sebou přináší mnohá negativa jako jedince, kteří jsou schopni a ochotni se přetvařovat pro vlivné postavení a to mělo skutečně pravdivě neblahý vliv a je to v pravdě v celku nebezpečný podnik, i když komunisté mohou namítat, zda je to nebezpečnější záměr, nežli nechat kapitalismus.

Anarchisté to však odmítali od počátku, říkali, že chtějí absolutní decentralizaci hned, ještě v době Marxe a Engelse a tehdy se v tom pravda neshodli...

Dnes však vstupujeme do jiné doby s jiným intelektuálním základem obyvatelstva, s jinou potencí a všeobecnými znalostmi...

-Pravda, mohou anarchisté namítat, že se to v minulosti nemělo stát touto cestou, kdo může soudit?

-Někdo se zase bojí, že kdyby to nebylo touto cestou, nestalo by se to vůbec.

Přesto ani není možné se hněvat na anarchisty, když namítají, že umělá manipulace mocí i když směrem k sociálním jistotám mohla zanechat v obyvatelstvu hluboké stopy, se kterými má i levice v pravdě sama problém a konec konců je nutno uznat, že není divu, že nakonec občané v drtivé části světa ani nehájili kolem roku 89 zásady socialismu a sociálního práva a byly de-fakto jednoduše citelně zmanipulovatelní a připadali si značně nesvobodní.

Ale podle definice komunistů, to nebyla vlastně konečná revoluce, ale předběžná reforma, která k té konečné revoluci teprve vede a podle jejich vlastního stanoviska se mohou komunisté stále hájit, že jen dopomohli materiálně obyvatelstvu a to je nyní v celé části světy platné a o nic v této fázi jim více nešlo a to proto, aby se mohli lidé povznášet intelektuálně a tak začít rozumět věcem odborným, tedy dosáhnout takto cíle, který měli anarchisté a komunisté původně společný a mají společný.

Podle pravdy anarchistů je vidno, že občané ve státech těchto proběhlých pokusů to nakonec nezaznamenali a neprohlédli, proto je zde třeba anarchistům jisté věci přiznat a to po duchovní stránce, občané nehájili záměr komunistů (v celé sérii převratů po roce 89) a je vidno, že ho vlastně po 40 letech této jejich první reformy, nebo první části revoluce, směrem k tomu skutečnému cíli vlastně ani neznali a naopak se komunistů ke konci jejich první fáze této reformy báli....

Přesto dnes není ani rozdělený svět na západ a východ, ani není železná opona, svět je v jistých částech jednotnější a komunisté tedy dnes už aktuálně nemusí se vracet ke starým řešením, spojení světa se mnohde podařilo, a řešení které už jednou aplikovali po rozděleném světu po válce vracet rozhodně nebudou a tak národní komunistnictví vlastně není nutný obraný prostředek k cíli, který mají anarchisté a komunisté společný a komunisté v dnešní době v nebudou chtít zavírat hranice těchto států a ani například se snažit strategicky o moc nejprve v několika málo státech.

Dnes by přistoupili jedině na možnost nastolit socialismus v absolutní většině států, podle toho jak se rýsuje hospodářská a politická situace v řadě zemí. Zde se však s některými anarchisty nemusí shodovat v tom ve kterých státech přednostně, nebo zda ve všech, to se nedá zatím přesněji posoudit, ale jistě o tom budou vést v současnosti debaty.

A komunisté by už nepřistoupili ani k opětovnému centralizování moci v drtivé většině států, určitě ne vyspělých, ale nebudou souhlasit necentralizovat moc ve státech s absolutně nultou hranicí vzdělání, hladomoru a bídy.

Přesto klíčové země pro dosažení celosvětových, tedy i rozvojových cílů, tedy vyspělé kapitalistické, jsou ve většině případů rozloženy finanční krizí, nejedna světová velmoc je před finančním krachem, přesto ani tu dnes není mezi anarchisty a komunisty už takový rozdíl, jako byl před 200 lety, neboť intelektuální základ obyčejných lidí právě zde je na takové úrovni, že komunisté i anarchisté je mohou oslovovat vcelku s odborným slovníkem a komunisté nebudou zde dnes tak zdržovat anarchisty v nastolování podle nich samých -opět stejné reformy pro dosažení základní úrovně jejich všeobecné sebevzdělávání a to pomocí nástrojů, které upustila i když jen částečně buržoazní třída, jako tomu původně věřili v době teorie -marxistické a jak to přímo aplikovali v době bolševické revoluce a potom i sérií revolucí v poválečně rozděleném světě na sféry vlivu.

Stejně jako anarchisté zde nebudou zdržovat komunisty tím, že by chtěli něco, co se zdá komunistů nereálné, například veškerou decentralizaci a společenství statků okamžitě, což se zdá komunistů v této fázi ještě jako rozkladné..

-Čili mohou se dohodnout...

Ale dnes v těchto státech celkem přirozeně zmizely tyto překážky z obou stran a je dnes už jedno, zda před 200 lety měli více pravdu jedni nebo druzí...

Pravda komunisté budou zatím stále podporovat centralizaci ve značné části regionů absolutní bídy a budou to podmiňovat tím, že zde bude málo intelektuálů, aby mohli vést hospodářský rozvoj a že lidé zde nemají zatím dostatečné vědomosti a znalosti k tomu, aby mohli sami řídit vlastní podniky a budou se muset spoléhat na vedení.

Anarchisté mohou stále namítat, že to v lidech zde vyvolá značné psychologické stopy a příliš si navyknou na systém důvěry a pak na něm budou dlouhou dobu závislí a že to je může značně poznamenat i v případě hospodářského úspěchu.

Ohledně vyspělých regionů máme jasno, komunisté i anarchisté spolu mohou na stejných principech nechat lid přebírat továrnu po továrně do participační kontroly a samosprávy zaměstnanců, komunisté zde dnes už nebudou pokládat za nutnou centralizaci z vrchu, ale zvolené vedení podnikových rad a odborníků na hospodářství se může na základě stálého styku se zaměstnanci a jejich plného neustálého rozhodování dohodnout na podmínkách výroby a služeb poskytovaných v rámci celospolečenského dobrovolného systému.... Dnešní komunisté se nechtějí uzavírat do států a obklopovat hranicemi, nechtějí ani centralizovat moc ve vyspělých státech, plánování mohou klidně přenechat na vůli podnikových rad a kontrole jednotlivých zaměstnanců, v tom už mezi anarchisty a komunisty byl zcela překonán 200 letý rozdíl.

 Michal Ulvr

Filozofické zamyšlení

Klasická sociální filosofická nauka nás učí, a ukazuje nám po všech dochovaných odkazech veškeré nejen literatury, ale i ústního lidového projevu, že pokud budeme schopni oddělit a soustředit se na duchovní a fyzické aspekty života, určitě bychom byli schopní skutečně prožít a vyjádřit pravou lásku na jinou osobu. Ve skutečnosti, naše drobné rozmary - to, co máme rádi, co se nám nelíbí - to vše se vyjadřuje na základě fyzikálních preferencí. Vzhled, prostřednictví řeči, oblékání, chování, atd. Často se stává, že pomocí těchto projevů ostatní kolem nás na nás najdou to co se jim na nás líbí a co ne. Ale to jsou jen fyzické věci a kdybychom jen měli vzpomenout v těchto povrchních věcech, na tento vnější malý význam, nebrali bychom to asi tak vážně.

Duchovní aspekt věci je přitom ale v té skutečné podstatě prvořadý. Skutečná osoba není jen tělo, ale i jeho vnitro. Každého člověka podstatou není například tvar nosu, nebo velikost uší, ale jeho duše. Takže co když je nám ošklivý a v oblečení směšný a není dle výstřelku poslední módy? Koneckonců i tak, jeho duše může být čistá a bezchybná. Kdo ví, jestli ostatní jsou čistější, poctivější a ryzejší než on? Nikdo pak takto ani nemůže zodpovědně říci, že jeho vnitro zná lépe než jiné osoby.

Ve skutečnosti ten, kdo se bude zaměřovat na skutečnou vnitřní podstatu a totožnost určité osoby, může se vyvarovat logaritmů vnějších nedostatků.  Skutečně si může někdo o někom myslet, že je divný, ale na základě vývoje sociální filosofie a jejího smyslu ve společnosti doporučuji zkusit nejprve popřemýšlet, než ho začít obviňovat. Pokud má skutečně komunistická myšlenka cíl a smysl, pak komunista nejprve přemýšlí a rozjímá o druhém a zkoumá jeho vnitřní klady a pak o nich toho druhého a okolí přesvědčuje. Pokud budeme o někom více přemýšlet a méně hádat, může se povznést nad povrchní úroveň a zaměřit se na povahu, vnitřní klady a teprve pak na vnější věci. Jen tak máme potom šanci, abychom tohoto člověka stihli oslovit v jeho pravém slova smyslu.

Jak snadno lze spadnout do pasti lepení štítků na lidi, podle kategorií lidí dle jejich příjmů. Avšak pokud bychom se mohli naučit hodnotit lidi dle jejich skutečného já, pokud bychom byli ochotní a schopní se naučit rozpoznávat v člověku klady a hlavně se snažit je v něm hledat, mohli bychom býti překvapeni tím, jak přátelští a spolupracovní mohou být. Lidská monstra jsou velmi vzácná, ve skutečnosti je většina lidí uvnitř sebe krásných, jen tuto krásu musíme umět v nich hledat a nalézat a pomáhat jim jí vydávat na povrch.

A právě o tom je myšlenka a celková idea komunismu. Komunismus není jen revoluční teorie, nerozděluje jen lid na chudé a bohaté aby hledal jen stanoviska k třídní válce.. To bychom byli příliš jednodušší a myslím sami o sobě a k sobě vzájemně navždy zohavení a poznamenaní. Třídní boj, byl jen jedním z projevů určité nutnosti, není však komunismem vytvářen jako jeho produkt o který usiluje již ze svého smyslu naplnění, bývá jen adaptován jako obrané stanovisko, které by nemuselo být, kdybychom se učili poznávat více zevnitř a objevovali především své vzájemné společné krásy naší duše.

Komunismus je především vzájemná spolupráce postavená na předchozím vzájemném poznání a toleranci a v ranných úvahách komunismu je komunismus teprve hledáním druhého já jedné osoby k druhé, procházením vnitřní psychologie lidí a objevováním jejich kladů a krás. Ranný komunismus je něčím, co probouzí lidi k poznání druhých. Ranný komunismus není sebejistý, ani zkušený, ranný komunismus teprve vyjadřuje touhu po druhých, touhu po hledání a objevování. Touhu společně starostlivou a citlivě vzájemnou. Ranný komunismus vytváří teorii o druhých z touhy vyjádřené jeho filosofií, která zkoumá principy vzájemnosti, charakternosti a lásky mezi lidmi.

Takže pojďme se snažit být štědřejší, trochu trpělivější a odpuštění schopnější. Můžeme pak být překvapeni, jak příjemní a láskyplní a někteří lidé mohou být.

 Michal Ulvr

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | registrace | podmínky | mapa stránek | výměna odkazů